Stiskněte tlačítko mezi . a Shift na klávesnici. A máte spojovník.
Ale kdy napsat spojovník a kdy pomlčku? Možná jste tyto dva znaky celý život zaměňovali. Pojďme se na to společně podívat Spojovník je krátká vodorovná čára, kterou pište vždy bez mezer. Slouží ke spojování složených výrazů nebo dělení slov.

Číselné datum působí nejlépe, když ho zapíšete vzestupně – den, měsíc a poslední rok (2. 8. 2020), pak i slovně (2. srpna 2020). Datum v obou případech zapište s mezerami za tečkou. Zápis data ve formálnějších textech pište dvoumístným způsobem (02.08.2020), ale v tomto případě mezeru za tečkou už vynechte.
Zápis bez mezer používejte také v případě, že chcete psát datum sestupně, tedy rok, měsíc a poslední den. Při tomto zápisu nepište tečku, ale spojovník (2020-08-02).
Nezapomeňte, že pokud chcete datem vyjádřit „od–do“, používejte pomlčku bez mezer. Jestliže jsou okolo pomlčky „víceslovné“ výrazy, pište ji pro lepší čitelnost s mezerami z obou dvou stran.

Časové údaje v hodinách a minutách oddělujte tečkou nebo dvojtečkou bez mezer. Slova hodina, minuta a sekunda pak krátíte mezinárodními značkami h, min, s nebo zkratkami h., hod., min. Zkratku pro sekundu vždy pište bez tečky.

Ach ty uvozovky… Uvozovky jsou párová interpunkční znaménka a používáme je například k vyjádření přímé řeči a nespisovných či ironických výrazů. Sázejte je k textu vždy bez mezer. Při sazbě si myslete na to, v jakém jazyce text píšete, protože každý jazyk má svá typografická pravidla.
Čeština nejčastěji používá tyto dva druhy uvozovek: ‚jednoduché‘ a „dvojité“. Na klávesnici bohužel najdete jen ty “americké”, a proto je nechtěně zaměňujeme. Ve většině případů používáme dvojité uvozovky ve tvaru 99 (dole) a 66 (nahoře). Americké mají tvar 66 a 99, jak uvidíte na obrázku níže. Při zápisu uvozovek a dalších interpunkčních znamének se držte určitých pravidel, které vám uvedu na jednoduchých příkladech.
Pokud do uvozovek vkládáte celou větu, pište druhé uvozovací znaménko až za znaménko interpunkční:
„Cílem našeho života je být šťastný.“
V případě, že do uvozovek vložíte pouze jedno slovo nebo část věty, pište nejprve koncové uvozovky a poté vhodnou interpunkci.
Moje maminka vždy říkala, že „všechno bude fajn“.

A teď něco málo z mluvnice. Připomeňme si, co je přímá řeč a co uvozovací věta. Přímá řeč je ohraničena uvozovkami a jedná se o doslovné přepsání řeči. Uvozovací věta uvozuje na přímou řeč a má informativní funkci, říká nám jak kdo mluví.
Pokud uvozovací větu vložíte do přímé řeči, oddělte ji z obou stran čárkami a obě části přímé řeči označte uvozovkami:
„A tady všude,“ řekl nahlas, „jsem byl.“
Jestliže přímou řeč zakončíte otazníkem nebo vykřičníkem, čárku před druhými uvozovkami už nepište:
„Už to chápu!“ odpověděl Honza.
Pokud přímou řeč uvedete větou, zapište za ní dvojtečku s mezerou a poté uvozovky. V tomto případě začněte přímou řeč vždy velkým písmenem.
Učitel matematiky řekl: „Napíšeme si test!“
Pokud uvozovací větu vložíte za přímou řeč, začněte ji malým písmenem, a to i za předpokladu, že předcházející přímou řeč zakončíte otazníkem nebo vykřičníkem.
„A teď si napíšeme diktát!“ překvapil žáky učitel.

MacOS: Option + Shift + ů
Win: Alt + 0133
Linux: Ctrl + Shift + U uvolnit klávesy a napsat 2026

Slyšíte tento název poprvé? Nic si z toho nedělejte. Krátce její význam vysvětlím. Výpustka, jinak také trojtečka je interpunkční znaménko, a proto se k ní tak i chováme. Jedná se tedy o jeden znak, ne o složeninu tří samostatných teček. Vyjádříte jí nedokončenou řeč nebo vynechanou část textu. Pokud použijete výpustku na konci věty, další tečku za větou již nepište. Jestliže za trojtečku napíšete další interpunkční znaménko, napište mezeru až za ním. Při zápisu neúplného výčtu, kdy nahrazujete jednu nebo více položek, mezeru napište před výpustku.

Druhy písma
a) neproporcionální: všechny znaky mají stejnou šířku. S neproporcionálním písmem pracuje např. psací stroj.
b) proporcionální: znaky mají přiměřenou šířku, např. znak m je širší než znak i. Většinou s tímto písmem pracují současné počítačové textové editory.

Neproporcionální písmo
Práce s ním je snadná. V době největšího používání neproporcionálního písma byla zavedena tzv. normovaná strana. Tento termín se používá pro definování rozsahu textu. Původní význam: Jedna normovaná strana je 30 řádků po 60 úhozech, tj. 1800 úhozů. Dnešní význam (oba typy písma): Jedna normovaná strana je 1800 znaků včetně mezer.

Proporcionální písmo
Práce s ním je složitější, pro běžného uživatele je však řešena softwarově, takže naráží jen na některé problémy. Např. odstavec se striktně musí odsazovat buď pomocí stylů, nebo tabelátorem (zobrazí se neviditelný znak . Při použití šesti mezer (analogie práce s neproporcionálním písmem) je text rozházený, protože mezery mají různou šířku v závislosti na okolním textu.